Z roverského deníku: Broumovsko

Broumovsko 11. – 13. 8. 2017

Pátek 11. 8.

10:00

Na obloze pěkně černo a radar tomu nepřidal. Hlásili velký bouřky. Achjo, proč zrovna dneska. Máme před sebou celej víkend venku. No hlavně najít tu pláštěnku a naimpregnovat boty…

15:30

Máme Lukášovi vzít tu trojcípou plachtu? To je blbost, nebudeme se s tím tahat, stejně se pod ní celej nevejde. Máme dost těch velkejch modrejch. Tak pojď, jdeme na nádraží.

15:58

Hele Valča, poveze nás! Skvělý.

16:50

Hřmí, obloha je úplně černá. A ten fučák. – No to jsme daleko nedojeli. Strom před vlakem a jsme teprve v Bohuslavicích. A průvodčí telefonuje. Doufám, že hasiči přijedou brzo. – No kluci, nápad dobrej, máte sice tři sekery a ten strom zas není tak tlustej, ale měli byste to nechat profesionálům. – Cože?!? Na trati, pár kilometrů před náma, stojí další vlak, na kterej strom dokonce spadnul. Co se to děje? No snad se nikomu nic nestalo. To jsme měli ale štěstí… Ale znamená to, že hasiči pojedou nejdřív tam. A odklizení toho našeho stromu z kolejí by nám stejně nepomohlo.

18:00

Tak nějakej pán říkal, že za dvacet minut jede z tý vesnice vedle autobus. To zní slibně. Asi bychom měli jet, abychom se odtud vůbec dostali. Snad nám bude navazovat ještě další spoj. A začalo lejt. Super. – V tý čekací budce je fakt málo místa pro tolik lidí. – Autobus úplně plnej zmoklých lidí. Hlavně ať řidič jede opatrně.

19:16

Tak, máme asi sedm minut do příjezdu dalšího autobusu. Stihnu si dát alespoň tu horalku. A ten pán a paní z vlaku jedou asi i dalším spojem s náma. Zajímavá náhoda, kdo by v tuhle dobu jel do takovýho zapadákova. Jak se to tam vlastně jmenuje? Machov. Jo, to je ono. – A na co se to těch holek ptaj? Proč se tak divěj, že chcem spát venku? Kde bychom asi spali, když jedem na výpravu… – Oni nás opravdu pozvali k nim? Kdo si pozve bandu 13 teenagerů domů? No to bude. Jak to jen odmítnout…

19:40

Tak vyrazíme? Jak to udělat, taky se mi nechce. Je to rozumný? Asi bychom měli zůstat, to je fakt. – No komu se stane, že o prázdninách spí ve škole, do který vás pozvou úplně cizí lidi, kterým ani nepatří. Paráda! – Sušenky? Čaj? To je servis. Vybavená kuchyň. A my vytahujeme ešusy. Homin se tak těšil na pečení tý ryby na ohni. A musí to udělat na pánvičce. 😀 Chudák.

20:28

Ten západ slunce je nádhernej. A ještě furt tu nepřší. Možná jsme měli vyrazit. Ale začíná se zvedat vítr. A tady je teplo. Asi to byla dobrá volba. Určitě. – Ahá, tak ty lidi tu hlídají tu školu přes prázdniny. A jsou jinak z Ostravy. A ten pán složil to židovský Hallelujah, co jsme zpívali s Kometou na gymplu. Tyjo. Taková shoda náhod. A jsou moc milý a moc hodní. No vlastně se nám dnes nic lepšího stát nemohlo. Ufff. Děkujeme!

22:00

No a teď spát. Už musíme. Vstáváme přeci v šest. A musíme dohnat ty kilometry, co jsme měli ujít dneska. Proč tam pořád tak kecaj? – Jo, nejlepší je bavit se o tom, jak kdo na táboře chrápe, když ostatní chtěj spát. 😀 Proč se v tom spacáku musím smát? Chci přece spát. Achjo. 😀

 

… No a takhle neuvěřitelně šíleně, ale radostně, začalo naše dobrodružství do Broumovských a Adršpašských skal. Roveři s velkýma batohama před skálama a cestou nahoru a dolů. Celej výlet jsme si pěkně užili i přes kupu polských turistů ve skalním městečku. Díky za to, že jsme mohli jet.
#rovernacestách

 

Tento záznam byl publikován v Aktuality . Uložit odkaz do záložek.